Kobra 11-Povídky

   Semir sedí v kanceláři naproti Tomovi,,No tak Semire,prober
                  se."Semir totiž pomalu usíná.,,Teda partáku,nechtěl bych bejt
                  ženská a starat se o dítě a o domácnost a ještě při tom chodit
                  do práce.Uf.Je to děsně náročný.Až se Andrea vrátí z Prahy,z
                  toho semináře,tak si jí budu vážit daleko víc.Jsem utahanej
                  jako čokl.A to je Andrea pryč ani né týden.Ještě že se dneska
                  vrací.Už se těšim.Mám pro ni překvapení."TOM,,A
                  jaký?"SEMIR,,Pojedu jí naproti i s Andreasem."Mezitím už
                  Andrea sedí ve vlaku a jede domů.Moc se těší na synka a na
                  manžela.Na dva lidi,které miluje ze všech nejvíc.V Praze
                  nakoupila dárky pro malého i pro Semira.Vlak zastavil na další
                  zastávce,kde měl menší přestávku kvůli nějakým pracem na
                  kolejích.A tak toho Andrea využila a skákla si koupit do
                  stánku nějakej časopis.Pak se vlak zase rozjel.Asi za dvě
                  hodiny dostala šéfová hlášení o srážce dvou vlaků.Doprava má
                  být odkloněna na jejich úsek dálnice a tak žádají šéfku o
                  pomoc.Ta vyšla ze své kanceláře a vytáhla z kutlochu Toma i
                  Semira.,,Tak vážení.Máme tu nehodu.Srážku dvou vlaků a doprava
                  bude odkloněna na náš úsek dálnice."HERSBERGER,,A jak to
                  vypadá?"ŠÉFOVÁ,,Prý úplná katastrofa.Ten druhý vlak byl
                  mezinárodní rychlík z Prahy,takže jel dost vysokou
                  rychlostí."V tom se zarazila a podívala se na Semira.Ten stál
                  jak opařený a v očích měl slzy.Tím vlakem měla přiject
                  Andrea.Chtěl akorád vyzvednout malého a ject s ním Andree
                  naproti.Všichni se zvedli a rychlostí blesku nasedli do aut a
                  jedou na místo nehody.Semir jede s Tomem a šéfová s nima.Na
                  místě nehody to vypadalo příšerně.Došlo i k výbuchu,jelikož
                  ten druhý vlak byl nákladní a vezl nějaké chemikálie.Nikdo z
                  cestujících a posádek obou vlaků nehodu nepřežil.Semir nevnímá
                  okolí.Policisté,co už byli na místě nehody,našli Andreinu
                  tašku,kterou výbuch odhodil do pole společně s několika
                  zavazadly ostatních cestujících.Policista podává tašku
                  Semirovi.Ten už to nevydržel a rozbrečel se.Sedl si do auta a
                  schoval si obličej do dlaní.Nebrečel jen on,ale i jeho
                  kolegové,včetně šéfové a Toma,měli v očích slzy.Tom vzal
                  Andreino tašku a odnesl ji Semirovi.Semir se do ní podíval a
                  vidí co koupila jemu a malému.Vyndal z ní Andrein svetr a
                  přitiskl si ho na obličej.Cítil její vůni.,,Andreo,lásko
                  moje,proč si mě opustila.Mě a našeho syna.Pane bože proč?"a
                  znova se rozbrečel.Všem je Semira strašně moc líto.Jako by
                  toho neštěstí nebylo dost,stala se nedaleko další nehoda.Řidič
                  BMW nerespektoval výstražné znamení a vjel před právě
                  projíždějící vlak.Cestující naštěstí přežili všichni,jen pár
                  jich v bezvědomí odvezla sanitka do nemocnice.
                 

                  Šéfovou čekal těžký úkol.Informovat Andreiny rodiče o smrti
                  jejich dcery.Semir na to neměl sílu.Tom ho odvezl domů,šéfová
                  jela taky a zůstali s ním,než přijeli Šefrojc i s
                  Andreasem,kterého vyzvedli ze školky.Přijeli za chvíli a se
                  slzama v očích se podívali na Semira.ANDREAS,,Kde je
                  maminka?"Semir vzal malého do náruče a přitiskl k sobě.I když
                  se Semir hodně snažil,nemohl zadržet slzy,které mu tekly po
                  tváři.ANDREAS,,Tatínku,proč pláčeš a kdy se vrátí
                  maminka?"SEMIR,,Broučku,maminka už se nevrátí."ANDREAS,,Proč
                  ne,kam odešla?"SEMIR,,Odešla za andělama,víš?"Andreas věděl,že
                  andělé bydlí v nebíčku.,,Ale proč?"SEMIR,,No víš maminka byla
                  nemocná a oni ji tam uzdravili,víš?"ANDREAS,,A proč se
                  nevrátí,když už je uzdravená?"SEMIR,,Víš broučku,dolů k nám už
                  cesta nevede.Ale neboj se,maminka se na tebe dívá a dává na
                  tebe pozor"a nemůže zadržet slzy.Je to velice těžké vysvětlit
                  tříletému dítěti,že jeho maminka zemřela.Andreas se podíval
                  směrem k nebíčku a povídá,,Maminko,mám tě rád.Neboj se o mě
                  tatínek mě ohlídá."To už tečou slzy všem.Tomovi i
                  šéfovej.Najednou zazvonil zvonek za dveřma.Tom šel otevřít.Za
                  nima stál policista a sháněl se po Semirovi.Ten za ním
                  šel.POLICISTA,,Vy jste pan Gerkhán?"SEMIR,,Ano,co si
                  přejete?"POLICISTA,,Vaše žena měla nehodu a leží v kolínské
                  nemocnici.Byla v bezvědomí,ale už je mimo nebezpečí."Semir
                  zírá na policistu.,,To si ze mě děláte legraci né?Moje žena je
                  mrtvá"křičí na něho.To už jsou ve dveřích i
                  ostatní.POLICISTA,,Omlouvám se,ale patří tohle vaší ženě?"a
                  ukáže Semirovi Andreino kabelku se zbytkem dokladů.SEMIR,,To
                  neni možný.Vždyt zahynula ve vlaku co se střetl stím
                  druhým."POLICISTA,,NE,vaše žena jela až tím dalším vlakem,co
                  se střetl s tím BMW o pár km. dál."Semir se málem složil.Tom
                  ho podepřel.Rozloučili se s policistou a všichni jedou do
                  nemocnice.Řídí Tom.Semir ted neni schopnej myslet.Je toho na
                  něj trochu moc.V nemocnici doktor zavedl Semira do pokoje za
                  údajně jeho ženou.Je to skutečně jeho milovaná manželka.Andrea
                  spí.Semir jde k ní a políbí ji.Andrea se probudila,,Semire,co
                  tady děláš?"SEMIR,,Andreo,miláčku,lásko moje.Děkuju pánu
                  bohu,že žiješ."Andrea se Semira nechápavě zeptala,,A proč bych
                  neměla žít?"A tak jí Semir začal vše vyprávět.,,Počkej
                  lásko,musím to říct ostatním,čekají na chodbě."Jde za nima a
                  řekne jim,že Andrea opravdu žije.Skloní se k malému,vezme ho
                  do náruče a povídá,,Broučku.Stal se velkej zázrak.Andělé nám
                  maminku vrátili zpátky."ANDREAS,,Jů,to jsem rád,moc maminku
                  miluju."To krásné slovíčko pochytil od tatínka.Všichni si
                  oddechli a jdou za Andreou.Andreas vletěl mamince do náruče a
                  přitiskl se k ní.,,Miluju tě maminko:"Andrea se rozplakala.Za
                  pár dní už je Andrea zase doma.Semir pořádá na Andreinu počest
                  malou oslavu v kruhu rodiném a za účasti jejich přátel.Semir
                  se ptá Andrei,,Víš,co nechápu?Co dělala ta tvoje taška v tom
                  prvním vlaku."ANDREA,,Šla jsem si na zastávce koupit nějakej
                  časopis,no a ten vlak se rozjel o tři minuty dřív než měl.A
                  tak jsem jela tím dalším.Zavolat sem ti nemohla,protože na té
                  stanici nešel telefon a můj mobil zůstal v té tašce."Semir
                  svoji milovanou políbil.Jako první z oslavy odjeli Andreino
                  rodiče a vzali si s sebou i malého.Dobře věděli,že Semir bude
                  chtít bejt s jejich dcerou sám.Andreas dal rodičům pusu na
                  rozloučenou a mamince obvzlášt velikou.Podíval se k nebíčku a
                  povídá,,Děkuju andílkové,že ste mě maminku vrátili."Andrea se
                  dojetím rozplakala.Pozdě večer odešli i poslední hosté.Semir a
                  Andrea si dali sprchu.Semir vzal svou milovanou ženu do náruče
                  a odnesl do ložnice.Položil ji na postel a něžně ji
                  políbil.Pak zvážněl.Zahleděl se do Andreino překrásných
                  modrých očí a zašeptal,,Miluju tě"a začal ji vášnivě
                  líbat.Tahle noc byla jen jejich a byla nádherná.K ránu obá
                  usnuli v náruči toho druhého.