Jdi na obsah Jdi na menu
 


18. ANDREAS

15. 2. 2009

Je skoro poledne a venku je nádherné počasí.A tak se Andrea
                  rozhodla,že půjde se synkem k rodičům na oběd.Však už jí také
                  maminka uháněla aby přijeli alespon oni dvá,když Semir
                  nemůže.Tak oblékla malého,uložila do kočárku a vyrazila.Cestou
                  zavolala Semirovi aby věděl,kde budou.A protože už byl čas na
                  Andeasovo baštu,vzala to Andrea skratkou přez park.Mezitím na
                  služebně mají Semir s Tomem dost práce a už od rána sedí u
                  papírováního.Monika jim pomahá jak jen může.Najednou si Semir
                  uvědomil,že ještě neobědval a Tomovi už taky začalo kručet v
                  břiše.TOM,,Tak mám nějaký hlad.Jdeme se najíst?"SEMIR,,Jo,můj
                  žaludek už si začíná uvědomovat,že ještě nic
                  nedostal."TOM,,Moniko,jdeš s náma na oběd?"MONIKA,,Jasně že
                  jo."SEMIR,,Šéfová,jdeme na oběd.Za chvíli jsme spátky."Jedou
                  do města.Využili krásného počasí a vybrali si zahradní
                  restauraci.PO chutném obědě si dali kávu.Najednou přiběhla
                  nějaká starší paní,že vedle v parku leží mrtvá žena.Semir s
                  Tomem nezapřeli policisty a hned se do parku rozběhli.Monika
                  běží za nima.První doběhl Semir.Najednou zůstal stát jako
                  opařený.,,Panebože Andreo."Rychle se k ní sehne a
                  zjištuje,jestli ještě žije.Naštěstí ano,ale má hlubokou tržnou
                  ránu na hlavě.Zatím doběhl Tom s Monikou a vidí co se
                  stalo.Semir hned volá sanitku a neubránil se slzám.TOM,,Jak je
                  jí?"SEMIR,,Zatím žije.Už jsem volal sanitku.Tome,prosím tě
                  nemáš čistej kapesník?Ta rána na hlavě jí pořád krvácí."Tom mu
                  ho podal.Právě dorazila sanitka.MONIKA,,Semire,kde má Andrea
                  malého?"SEMIR,,Nevím,asi ho nechala u rodičů.Volala mě,že k
                  nim jedou na oběd"a jede s Andreou do nemocnice.Tom a Monika
                  zase do služebny,aby infirmovali šéfovou.Mezitím v nemocnici
                  lékaři ošetřují Andreu.Naštěstí má jen lehký otřes mozku,ale
                  rána na její hlavě je opravdu hluboká a tak ji museli
                  sešít.Pak odvezli Andreu na pokoj.Semir je u ní a čeká až se
                  jeho manželka probere.Andrea otevřela oči.,,Semire,kde to jsem
                  a kde je Andreas?SEMIR,,Jsi v nemocnici.Přepadli tě a malej je
                  přeci u vašich.Volala si mě ,že jedete k nim na oběd."Andrea
                  začala plakat.SEMIR,,Andreo,co se proboha stalo?"ANDREA,,Právě
                  jsme byli na cestě k nim.Semire,kde je můj syn.Panebože řekni
                  mě to,co se mu stalo?"SEMIR,,Andreas není u
                  vašich?"ANDREA,,Ne"a pláče tak,že ji ani Semir nemůže
                  utišit.,,Andreo,neplač.Neboj se,já ho najdu.Je to přeci i moje
                  dítě"a je mu taky do breku.Volá Tomovi,,Tome,víš co mě ted
                  řekla Andrea?"TOM,,To netuším."SEMIR,,Že Andreas u jejích
                  rodičů není,že byla právě na cestě k nim."TOM,,Proboha.Já se
                  do toho parku jedu hned podívat.Ty zůstan u Andrei a snaž se
                  ji uklidnit."SEMIR,,Co myslíš,že tu celou dobu asi dělám.Zatím
                  čau.Andreo,prosím tě uklidni se.Tom se jel do toho parku
                  podívat.Neboj se,on nám malého přiveze."Andrea však stále
                  pláče a je k neutišení.Semir ji objal a drží ji ve své
                  náruči.,,Miláčku,no tak."ANDREA,,Je to všechno moje
                  vina."SEMIR,,To je hloupost.Nemohla si vědět,co se
                  stane."Semirovi volá Tom,,Tak co Tome?"TOM,,Nic."SEMIR,,Jak
                  to,že nic!"TOM,,Je mě to líto Semire.Kočárek jsem našel kus
                  dál od místa činu,ale malého ne.Vypadá to na
                  únos."SEMIR,,Proboha.Zatím dík Tome.Za chvíli se sejdeme na
                  stanici."Andrea sleduje a poslouchá s vyplašenejma očima svého
                  muže.Ten se na ní se smutkem v očích podíval,,Andrease
                  unesli."ANDREA,,Semire,to neni pravda.Panebože,moje
                  dítě."SEMIR,,Andreo,miláčku,prosím tě neplač a uklidni
                  se.Neboj,já našeho syna najdu,já ti ho přivedu zpátky.To ti
                  slibuju"a políbí ji.Andrea však stále pláče.Semir odjíždí na
                  služebnu.

                 

                  Tam už všichni vědí od Toma co se stalo.Semir vběhne
                  dovnitř.TOM,,Semire,jak je Andree?"SEMIR,,Jak asi,když jí
                  unesli dítě.Ty máš teda otázky.Já jí slíbyl,že našeho syna
                  najdu a přivezu jí ho a to taky udělám.Za každou
                  cenu."ŠÉFOVÁ,,Semire,vím o všem.Ale prosím vás uklidněte
                  se.Stres nám ted nepomůže.Jak mě už informoval Tom,kočárek
                  našel prázdný.Takže jde nejspíš opravdu o únos.Musíme
                  zjistit,kdo by měl zájem unést vašeho syna.Moniko,vy se
                  podívejte do počítače,na kterých případech Semir v poslední
                  době pracoval.A musíme se také připravit na to,že se únosce
                  ozve a bude chtít výkupné."Semirovi zazvonil mobil.,,Ano
                  Gerkhán?",,Tady je doktor Henks.Jde o vaši ženu.Prosím vás
                  přijedte co nejdřív do nemocnice.Je to vážné."SEMIR,,Hned jsem
                  tam."TOM,,Semire,co se děje?"SEMIR,,Nevím.Volali z
                  nemocnice.Jde o Andreu.Jedu tam."Andrea leží na lůžku ve
                  vysokých horečkách.SEMIR,,Pane doktore,co se prosím vás
                  stalo?"DOKTOR,,Vaše žena dostala vysoké horečky.Stále plakala
                  a ten otřes mozku....Snad se z toho dostane.Jde o psichyckou
                  záležitost."SEMIR,,Chcete snad říct,že...."DOKTOR,,Ano.Vaše
                  paní se psichycky zhroutila.Dali jsme jí silné léky na
                  uklidnění.Ted bude spát."SEMIR,,Můžu jí vidět?"DOKTOR,,Ano,ale
                  jen na okamžik.Musí mít naprostý klid."Semir šel za Andreou.Je
                  strašně bledá a spí.Při pohledu na ni se Semirovi zalili oči
                  slzama.Políbil ji a pohladil po vlasech,,Neboj se lásko,Já
                  našeho syna najdu.To ti přísahám.Jen se prosím tě uzdrav"a
                  vrací se do služebny.Monika na něho hned vybafla,,Jak je
                  Andree?"SEMIR,,Moc špatně.Zhroutila se.Dali jí silné léky na
                  uklidnění a ted spí.Panebože prosím tě at je v pořádku.Musím
                  co nejdřív najít Andrease.Jen ten ji zase uzdraví"a je mu ze
                  všeho nanic.Moc se bojí o svoji milovanou ženu i o svého
                  syna.Šéfová má telefon,,Semire,právě mě volali kolegové ze
                  státní policie.Našli vašeho syna.Je v pořádku.Nějaká duševně
                  narušená žena ho unesla a už malého vezou sem."SEMIR,,Díky
                  bohu.Hned ho dovezu za Andreou."Ta zatím leží na posteli.Oči
                  má zavřené,je jí špatně od žaludku,má závratě a bolí jí
                  hlava.Semirovi přivezli malého.Vzal ho do náruče a přitiskl k
                  sobě,,Andreasi,synáčku.moc tě miluju.Pojd,jedeme za
                  maminkou.Moc tě potřebuje."Tom s Monikou jedou taky.Ti počkají
                  zatím s Andreasem před Andreino pokojem.Semir vešel do
                  pokoje,,Andreo,miláčku..."Andrea ho ani nenechala domluvit,,Co
                  Andreas,už jste ho našli?"SEMIR,,Ano.počkej lásko,lež,já ti ho
                  přinesu"a jde pro malého.ANDREA,,Mrnousku můj malej,tolik jsem
                  se o tebe bála."Vzala malého do náruče a přitiskal k sobě.Do
                  očí se jí draly slzy nesmírného štěstí.Semirovi taky.Je
                  štastnej.Má zpátky syna i svoji ženu.Dva lidi,které miluje ze
                  všech nejvíc a bez kterých si život už ani nedokáže
                  představit.Objal oba dva a tiskl je ve své náruči.Do pokoje
                  vešli Tom s Monikou.Při pohledu na štastnou rodinku se v
                  jejich očích ukázaly slzy dojetí.Andrea se s nima přivítala a
                  obá ji políbili na tvář.Za chvíli se však museli
                  rozloučit.Andrea musela být ještě v klidu a zůstala ještě
                  týden v nemocnici.Semir měl dovolenou,aby se mohl starat o
                  malého.Za Andreou chodil se synem,jak jen to šlo.Rodičovství
                  šlo Semirovi skvěle,i když mu Šefrojc pomohli.Dnes je den,kdy
                  už Andreu konečně propouštějí z nemocnice domů.Semir pro ni
                  jel i s Andreasem a jeli k Šefrom na oběd.Po dobrém jídle a po
                  kafíčku vzali Semir s Andreou malého do kočárku a šli se
                  projít.Andreas spokojeně chrupal.Andrea nedala kočárek z
                  ruky.Však si ho Semir za ten týden užil dost,pomyslela si.Po
                  cestě se stavěli v cukrárně na zmrzlinový pohár.Semir se víc
                  věnoval Andree,než zmrzlině.Pozoroval ji,jak si na poháru
                  pochutnává.Je moc štastný,že je Andrea zase v pořádku.Pak už
                  jeli domů,kde společně uvařili večeři,vykoupali,nakrmili synka
                  a uložili do postýlky.Andrea si šla dát sprchu a Semir zatím
                  poklidil v kuchyni.Andrea šla do ložnice a Semir do
                  koupelny.Pak šel za Andreou.Ještě nespala.Políbil ji a ona mu
                  polibek vrátila.Semir ji objal a začal vášnivě líbat.Andrea
                  byla ještě dost unavená,ale Semirovo něžnostem se
                  nebránila.Naopak.Prožili spolu jednu z nádherných
                  nocí.KONEC.


                 


             

 

                  16- Andreas (povídka č.9)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář