18. ANDREAS
Je skoro poledne a venku je nádherné počasí.A tak se Andrea
rozhodla,že půjde se synkem k rodičům na oběd.Však už jí také
maminka uháněla aby přijeli alespon oni dvá,když Semir
nemůže.Tak oblékla malého,uložila do kočárku a vyrazila.Cestou
zavolala Semirovi aby věděl,kde budou.A protože už byl čas na
Andeasovo baštu,vzala to Andrea skratkou přez park.Mezitím na
služebně mají Semir s Tomem dost práce a už od rána sedí u
papírováního.Monika jim pomahá jak jen může.Najednou si Semir
uvědomil,že ještě neobědval a Tomovi už taky začalo kručet v
břiše.TOM,,Tak mám nějaký hlad.Jdeme se najíst?"SEMIR,,Jo,můj
žaludek už si začíná uvědomovat,že ještě nic
nedostal."TOM,,Moniko,jdeš s náma na oběd?"MONIKA,,Jasně že
jo."SEMIR,,Šéfová,jdeme na oběd.Za chvíli jsme spátky."Jedou
do města.Využili krásného počasí a vybrali si zahradní
restauraci.PO chutném obědě si dali kávu.Najednou přiběhla
nějaká starší paní,že vedle v parku leží mrtvá žena.Semir s
Tomem nezapřeli policisty a hned se do parku rozběhli.Monika
běží za nima.První doběhl Semir.Najednou zůstal stát jako
opařený.,,Panebože Andreo."Rychle se k ní sehne a
zjištuje,jestli ještě žije.Naštěstí ano,ale má hlubokou tržnou
ránu na hlavě.Zatím doběhl Tom s Monikou a vidí co se
stalo.Semir hned volá sanitku a neubránil se slzám.TOM,,Jak je
jí?"SEMIR,,Zatím žije.Už jsem volal sanitku.Tome,prosím tě
nemáš čistej kapesník?Ta rána na hlavě jí pořád krvácí."Tom mu
ho podal.Právě dorazila sanitka.MONIKA,,Semire,kde má Andrea
malého?"SEMIR,,Nevím,asi ho nechala u rodičů.Volala mě,že k
nim jedou na oběd"a jede s Andreou do nemocnice.Tom a Monika
zase do služebny,aby infirmovali šéfovou.Mezitím v nemocnici
lékaři ošetřují Andreu.Naštěstí má jen lehký otřes mozku,ale
rána na její hlavě je opravdu hluboká a tak ji museli
sešít.Pak odvezli Andreu na pokoj.Semir je u ní a čeká až se
jeho manželka probere.Andrea otevřela oči.,,Semire,kde to jsem
a kde je Andreas?SEMIR,,Jsi v nemocnici.Přepadli tě a malej je
přeci u vašich.Volala si mě ,že jedete k nim na oběd."Andrea
začala plakat.SEMIR,,Andreo,co se proboha stalo?"ANDREA,,Právě
jsme byli na cestě k nim.Semire,kde je můj syn.Panebože řekni
mě to,co se mu stalo?"SEMIR,,Andreas není u
vašich?"ANDREA,,Ne"a pláče tak,že ji ani Semir nemůže
utišit.,,Andreo,neplač.Neboj se,já ho najdu.Je to přeci i moje
dítě"a je mu taky do breku.Volá Tomovi,,Tome,víš co mě ted
řekla Andrea?"TOM,,To netuším."SEMIR,,Že Andreas u jejích
rodičů není,že byla právě na cestě k nim."TOM,,Proboha.Já se
do toho parku jedu hned podívat.Ty zůstan u Andrei a snaž se
ji uklidnit."SEMIR,,Co myslíš,že tu celou dobu asi dělám.Zatím
čau.Andreo,prosím tě uklidni se.Tom se jel do toho parku
podívat.Neboj se,on nám malého přiveze."Andrea však stále
pláče a je k neutišení.Semir ji objal a drží ji ve své
náruči.,,Miláčku,no tak."ANDREA,,Je to všechno moje
vina."SEMIR,,To je hloupost.Nemohla si vědět,co se
stane."Semirovi volá Tom,,Tak co Tome?"TOM,,Nic."SEMIR,,Jak
to,že nic!"TOM,,Je mě to líto Semire.Kočárek jsem našel kus
dál od místa činu,ale malého ne.Vypadá to na
únos."SEMIR,,Proboha.Zatím dík Tome.Za chvíli se sejdeme na
stanici."Andrea sleduje a poslouchá s vyplašenejma očima svého
muže.Ten se na ní se smutkem v očích podíval,,Andrease
unesli."ANDREA,,Semire,to neni pravda.Panebože,moje
dítě."SEMIR,,Andreo,miláčku,prosím tě neplač a uklidni
se.Neboj,já našeho syna najdu,já ti ho přivedu zpátky.To ti
slibuju"a políbí ji.Andrea však stále pláče.Semir odjíždí na
služebnu.
Tam už všichni vědí od Toma co se stalo.Semir vběhne
dovnitř.TOM,,Semire,jak je Andree?"SEMIR,,Jak asi,když jí
unesli dítě.Ty máš teda otázky.Já jí slíbyl,že našeho syna
najdu a přivezu jí ho a to taky udělám.Za každou
cenu."ŠÉFOVÁ,,Semire,vím o všem.Ale prosím vás uklidněte
se.Stres nám ted nepomůže.Jak mě už informoval Tom,kočárek
našel prázdný.Takže jde nejspíš opravdu o únos.Musíme
zjistit,kdo by měl zájem unést vašeho syna.Moniko,vy se
podívejte do počítače,na kterých případech Semir v poslední
době pracoval.A musíme se také připravit na to,že se únosce
ozve a bude chtít výkupné."Semirovi zazvonil mobil.,,Ano
Gerkhán?",,Tady je doktor Henks.Jde o vaši ženu.Prosím vás
přijedte co nejdřív do nemocnice.Je to vážné."SEMIR,,Hned jsem
tam."TOM,,Semire,co se děje?"SEMIR,,Nevím.Volali z
nemocnice.Jde o Andreu.Jedu tam."Andrea leží na lůžku ve
vysokých horečkách.SEMIR,,Pane doktore,co se prosím vás
stalo?"DOKTOR,,Vaše žena dostala vysoké horečky.Stále plakala
a ten otřes mozku....Snad se z toho dostane.Jde o psichyckou
záležitost."SEMIR,,Chcete snad říct,že...."DOKTOR,,Ano.Vaše
paní se psichycky zhroutila.Dali jsme jí silné léky na
uklidnění.Ted bude spát."SEMIR,,Můžu jí vidět?"DOKTOR,,Ano,ale
jen na okamžik.Musí mít naprostý klid."Semir šel za Andreou.Je
strašně bledá a spí.Při pohledu na ni se Semirovi zalili oči
slzama.Políbil ji a pohladil po vlasech,,Neboj se lásko,Já
našeho syna najdu.To ti přísahám.Jen se prosím tě uzdrav"a
vrací se do služebny.Monika na něho hned vybafla,,Jak je
Andree?"SEMIR,,Moc špatně.Zhroutila se.Dali jí silné léky na
uklidnění a ted spí.Panebože prosím tě at je v pořádku.Musím
co nejdřív najít Andrease.Jen ten ji zase uzdraví"a je mu ze
všeho nanic.Moc se bojí o svoji milovanou ženu i o svého
syna.Šéfová má telefon,,Semire,právě mě volali kolegové ze
státní policie.Našli vašeho syna.Je v pořádku.Nějaká duševně
narušená žena ho unesla a už malého vezou sem."SEMIR,,Díky
bohu.Hned ho dovezu za Andreou."Ta zatím leží na posteli.Oči
má zavřené,je jí špatně od žaludku,má závratě a bolí jí
hlava.Semirovi přivezli malého.Vzal ho do náruče a přitiskl k
sobě,,Andreasi,synáčku.moc tě miluju.Pojd,jedeme za
maminkou.Moc tě potřebuje."Tom s Monikou jedou taky.Ti počkají
zatím s Andreasem před Andreino pokojem.Semir vešel do
pokoje,,Andreo,miláčku..."Andrea ho ani nenechala domluvit,,Co
Andreas,už jste ho našli?"SEMIR,,Ano.počkej lásko,lež,já ti ho
přinesu"a jde pro malého.ANDREA,,Mrnousku můj malej,tolik jsem
se o tebe bála."Vzala malého do náruče a přitiskal k sobě.Do
očí se jí draly slzy nesmírného štěstí.Semirovi taky.Je
štastnej.Má zpátky syna i svoji ženu.Dva lidi,které miluje ze
všech nejvíc a bez kterých si život už ani nedokáže
představit.Objal oba dva a tiskl je ve své náruči.Do pokoje
vešli Tom s Monikou.Při pohledu na štastnou rodinku se v
jejich očích ukázaly slzy dojetí.Andrea se s nima přivítala a
obá ji políbili na tvář.Za chvíli se však museli
rozloučit.Andrea musela být ještě v klidu a zůstala ještě
týden v nemocnici.Semir měl dovolenou,aby se mohl starat o
malého.Za Andreou chodil se synem,jak jen to šlo.Rodičovství
šlo Semirovi skvěle,i když mu Šefrojc pomohli.Dnes je den,kdy
už Andreu konečně propouštějí z nemocnice domů.Semir pro ni
jel i s Andreasem a jeli k Šefrom na oběd.Po dobrém jídle a po
kafíčku vzali Semir s Andreou malého do kočárku a šli se
projít.Andreas spokojeně chrupal.Andrea nedala kočárek z
ruky.Však si ho Semir za ten týden užil dost,pomyslela si.Po
cestě se stavěli v cukrárně na zmrzlinový pohár.Semir se víc
věnoval Andree,než zmrzlině.Pozoroval ji,jak si na poháru
pochutnává.Je moc štastný,že je Andrea zase v pořádku.Pak už
jeli domů,kde společně uvařili večeři,vykoupali,nakrmili synka
a uložili do postýlky.Andrea si šla dát sprchu a Semir zatím
poklidil v kuchyni.Andrea šla do ložnice a Semir do
koupelny.Pak šel za Andreou.Ještě nespala.Políbil ji a ona mu
polibek vrátila.Semir ji objal a začal vášnivě líbat.Andrea
byla ještě dost unavená,ale Semirovo něžnostem se
nebránila.Naopak.Prožili spolu jednu z nádherných
nocí.KONEC.
16- Andreas (povídka č.9)
