Kobra 11-Povídky

                  Je krásný den a svítí sluníčko,ale né pro všechny.Celá
                  dálniční policie a členové ostatních oddělení,se sešly na
                  hřbytově u kostela Svatého Jana,kde se konalo poslední
                  rozloučení s jejich kolegou.V první řadě,před rakví,v černém
                  kostýmku s kyticí růží a mokrým kapesníkem v ruce,stála
                  Andrea.Ano,byl to Semir,její milovaný manžel,který v té rakvi
                  ležel.Andrea už pro samé slzy ani neviděla.A nebyla sama.Slzy
                  v očích měly všichni.Jeho parták Tom,šéfová,Hotte,Diether i
                  ostatní kolegové a i Jan,jeho bývalý kolega,který se Semirem
                  přišel také rozloučit.Řečník pronesl smuteční řeč.Andrea
                  položila růže na rakev a zavrávorala.Ještě,že vedle ní stál
                  Tom a podepřel ji.Začala hrát hudba a rakev spouštěly
                  dolů.ANDREA,,Semire,proboha proč?"Tom ji odvedl kousek dál,kde
                  ji tiskl ve své náruči.I jemu samotnému bylo dost
                  mizerně.Stratil nejen dobrého partáka,ale i nejlepšího
                  přítele.Šéfová šla k Tomovy a Andree.,,Tome,prosím
                  vás,zůstante s Andreou.Ted by neměla bejt sama.Kord v jejím
                  stavu ne."Andrea totiž čekala Semirovo miminko.Ale Semir už se
                  to bohužel nedověděl.TOM,,Šéfová,to je samozdřejmé.Odvezu ji
                  domů a zůstanu s ní. 
                  
                  Jak Tom řekl,tak taky udělal.Odvedl Andreu do auta a odvezl ji
                  domů.Vešly do bytu a Tom za nima zavřel dveře.Andrea se
                  posadila v obýváku na pohovku.Dívala se stále před sebe a
                  nemohla zadržet slzy.Tom si sedl vedle ní a pohladil ji po
                  vlasech.Andrea se mu schoulila do náruče a se slzama v očích
                  usnula.Byla tak unavená.Tom ji po chvilce opatrně,aby ji
                  neprobudil,vzal do náruče a odnesl do ložnice.Políbil ji na
                  tvář a šel si udělat do kuchyně kávu,tak jako už tento týden
                  poněkolikáté.Byl u Andrey jako doma.Nechtěl ji nechávat,v tak
                  těžkých chvílích,samotnou.Jednou ho Semir poprosil,kdyby se mu
                  něco stalo,aby se mu o Andreu postaral.A Tom mu to slíbil.Tak
                  plní svůj slib.I když by nejraději vrátil čas,kdyby to jen
                  trochu šlo.Sedl si v kuchyni ke stolu,před sebe si postavil
                  hrníček s kávou a v hlavě se mu přehrával příběh posledních
                  týdnů.-Zrovna se Semirem měly hlídku na dálnici,když je
                  předjelo velice rychle jedoucí tmavě zelené BMW.Tom ve svém
                  CLKáčku dupl na plyn a snažil se vůz dohonit.Jenže řidič
                  BMW,na kluzké vozovce nezvládl řízení,vyletěl ze silnice a
                  přistál na poli.Řidič utekl.Semir se vstekal a Tom si nadávky
                  taky neodpustil.Jenže netušily,co je čeká za překvapení po
                  otevření kufru auta.Naskytl se jim pohled na krásné zlaté
                  sošky a bylo jim hned jasné,že narazily na překupníka se
                  starožitnostma. 
             
                  Na stanici zrovna přišlo hlášení,že byl právě vyloupen kostel
                  Svatého Jana.Bylo jasné,že tyto sošky patří právě tomuto
                  kostelu.Semir volal na služebnu,aby nahlásil nehodu.Od kolegů
                  se dověděl o loupeži.Šéfová se ho ptala,jaká je
                  situace.SEMIR,,Šéfová,ten lup máme,ale lupič nám jaksi
                  zdrhnul."ŠÉFOVÁ,,No o tom si pak promluvíme.Ted naložte ty
                  ukradené věci k Tomovy do auta a vratte se na služebnu."Šéfová
                  nebyla moc nadšená,že jim lupič utekl,ale co měla dělat.Hlavně
                  že sošky byly zase na svém místě.Při dalším šetření se
                  zjistilo,že bylo vykradeno více kostelů a okradeno několik
                  starožitníků.Bylo jim jasné,že narazily na skupinu pašeráků. 
              
                  Po pár dnech přišlo na stanici hlášení,že se část kradených
                  věcí objevila v Jižní Austrálii.A protože byla šéfová požádána
                  o pomoc,Tak si naši dva hrdinové udělaly pěkný výlet.Tamní
                  policie byla o všem informována a šla našim policistům na
                  ruku.O příjezdu Toma a Semira do Jižní Austrálie se dozvěděly
                  i mafiáni,kterým vůbec nešlo o to,že jsou to policisté,ale že
                  jsou z německého Kolína.Taky už měly připravený plán.Velice
                  krutý plán.Potřebovaly se zbavit jednoho z nich.Tom se Semirem
                  byly právě na stopě,když jim volala šéfová,aby se Tom okamžitě
                  vrátil,že ho nutně potřebují.Semirovy řekla,aby tam na Toma
                  počkal,že ho pošle za dva dny nazpátek.Tak se taky
                  stalo.Jenže,když měl Tom letět zpátky a šel se rozloučit se
                  šéfovou,volalo policejní prezidium Jižní Austrálie,že byl
                  vrchní komisař Semir Gerkhán zavražděn.Šéfová položila
                  sluchátko a slzy se jí řinuly z očí.TOM,,Šéfová,proboha co se
                  stalo?"Šéfová nemohla skoro ani mluvit,,Semir....Semir je
                  mrtvý.Zavraždily ho."To už měl slzy v očích i Tom.ŠÉFOVÁ,,jak
                  jen to řeknu Andree a kde vůbec je?"TOM,,Je u doktora.Už pár
                  dní jí není moc dobře."Andrea se za chvíli vrátila s úsměvem
                  na rtech. 
                  
                  Šéfová si ji hned zavolala k sobě.Když Andrea viděla její a
                  Tomův obličej,dostala strach.Tušila,že se stalo něco
                  zlého.ŠÉFOVÁ,,Andreo,prosím posadte se.Musím vám něco říct"a
                  měla v očích zase slzy.ANDREA,,Šéfová,co se stalo,co je se
                  Semirem?"ŠÉFOVÁ,,Je mě to moc líto,Andreo,ale Semir byl při
                  víkonu služby zavražděn."Andrea se téměř zhroutila a sedla si
                  na pohovku.Z očí jí padaly krokodýlý slzy.,,Proboha to
                  né.Semire,proč právě tebe a proč ted,když tě potřebujeme
                  nejvíc."ŠÉFOVÁ,,Potřebujeme?"ANDREA,,Ano.Jdu od doktora a
                  právě jsem se dověděla,že jsem těhotná"a plakala.Tom tu
                  strašnou zprávu šel říct ostatním.Ve velíně bylo hrobové
                  ticho.Šéfku čekal ještě jeden těžký úkol.Zajistit převoz
                  Semirova těla do Německa.To bylo posláno v zapečetěné rakvi
                  letecky za dva dny.-Toma ze vzpomínek vyrušila Andrea,která už
                  se probudila.,,Tome,prosím tě,uděláš mě taky kávu?"TOM,,Ale
                  jistě Andreo.Jen si prosím tě sedni tady na židli at
                  neupadneš."Viděl na ní jak zavrávorala.Zatočila se jí totiž
                  hlava.Tom jí podal hrníček s kávou.Andrea si ji osladila.I
                  když jindy kávu pila hořkou.Tom si jel domů pro nějaké věci a
                  pak zase jel k Andree.Byl večer a Andrea se šla osprchovat.Tom
                  byl pevně rozhodnutej,že jí dneska v noci samotnou
                  nenechá.Andrea mu za to byla vděčná.Ustlala mu v obýváku a šla
                  si lehnout do ložnice.Všude viděla Semira a začala plakat.Tom
                  ji slyšel a šel za ní.Lehl si k ní,tiskl ji ve své náruči a
                  hladil po vlasech.Občas ji políbil na tvář.Když viděl,že
                  Andrea usnula,vstal a šel si lehnout do obýváku.Bylo mu Andrey
                  moc líto.Viděl,jak trpí,ale pomoct jí nemohl.Ta bezmocnost ho
                  užírala. 
                
                  Ráno se probudily.,,Dobré ráno Andreo."Andrea,,Dobré."Tom
                  udělal snídani.Andrea dala Tomovy klíče od bytu.Stejně u ní
                  byl každý den.A ona mu za to byla vděčná.Samota by jí asi
                  odrovnala.Uběhlo pár týdnů.Andrea už zase chodila do
                  práce.Seděla u počítače.Najednou se zarazila a položila si
                  ruku na bříško.Tom si toho všiml.Rychle vstal ze židle a běžel
                  k Andree.,,Andreo,proboha,co se děje,co ti je?"ANDREA,,Nic jen
                  maličké začalo kopat a asi to bude fotbalista.Sáhni si
                  Tome."Tom položil dlan na její bříško.A skutečně.Malé se
                  vrtělo jak o závod.TOM,,No jo asi to bude kluk a bude po
                  Semirovy."Andree se objevily slzy v očích.TOM,,Andreo,
                  odpust,to jsem nechtěl."Pohladil jí po tváři a dal jí pusu na
                  tvář.Najednou se otevřely dveře od šéfový kanceláře.,,Tome,
                  všeho nechte a pojedete se mnou."TOM,,Co se
                  děje,šéfová?"ŠÉFOVÁ,,Máme sraz s vaším novím
                  partnerem."TOM,,Ale šéfová,já nikoho nechci."ŠÉFOVÁ,,Tome,tady
                  pomaháte Andree a práce je tu víc než dost.A konec diskuse a
                  jedeme."Tom se šéfovou nasedly do jejího auta a jeli do
                  města.TOM,,Kam vlastně jedeme?ŠÉFOVÁ,,Do jedné kavárny,měl už
                  by tam na nás čekat."TOM,, a vy ho znáte?"ŠÉFOVÁ,,Velice
                  dobře"a začala se usmívat. 
                  
                  Přijeli do města a šéfová zastavila před kavárnou.Vešli do
                  vnitř,ale dotyčný ještě nedorazil.ŠÉFOVÁ,,Tak hold chviličku
                  počkáme.Asi se někde zdržel"A zatím obědnala tři kávy.Tom se
                  snažil ze šéfky něco o novém kolegovy dostat,ale marně.byla
                  neoblomná.Najednou se šéfka usmála.Právě vešel do dveří,,Tak
                  tady ho máme."Tom se na něho podíval a málem na sebe obrátil
                  hrníček s kávou,který právě držel v ruce.,,To neni
                  možný.Proboha,kde se tady bereš?,,No co se tak na mě
                  díváš.Jsem tady."TOM,,Ale jak to,jak je to možný?",,Vše ti
                  řeknu.Semir se napil kávy a dal se do vyprávění. 
                 
                  ,,Kolegové v Austrálii našly moje auto dost ohořelé a tělo v
                  něm taky.To se jiz nedalo identifikovat.A protože to bylo moje
                  auto,nebylo pochyb,kdo je tou obětí.Jenže ti mafiáni,po
                  kterých jsme s Tomem šly,se potřebovaly zbavit jednoho
                  kolegy.Mě unesly s tím,že mě později zprovodí ze světaToho
                  jejich kolegu uspaly,daly do mého auta a zapálily.Říkáte si
                  určítě,proč tak složitě.Mělo to svůj důvod.Potřebovaly dostat
                  drogy a zbraně k nám do státu,jako revanž za ty
                  starožitnosti.A nejbezpečnější cestou byla cesta rakví.V noci
                  se vloupaly do márnice,Vyměnily tělo za drogy a zbraně a rakev
                  znova zapečetily.Nikdo nic nepoznal.Tady to pak zase někdo
                  vyndal a nahradil čímkoliv ,aby to mělo tu správnou váhu.Mě se
                  podařilo utéct.Jenže jsem se musel nějaký ten týden skrývat.Na
                  tamní kolegy jsem se spolehnout nemohl.Zjistil jsem,že ten šéf
                  mafiánů je zetěm místního policejního rady.Bylo velice těžké
                  se sem dostat bez dokladů,které putovaly společně s
                  rakví.Čekal na mě ještě jeden,téměř nadlický úkol.Propašovat
                  se do letadla.Ale vše se povedlo a jsem tady.A
                  živej.ŠÉFOVÁ,,Ani nevíte jakou jsem měla radost,když jste mě
                  volal.A mám ji ještě ted."TOM,,Já taky ty chlape
                  jeden.Nojo,ale jak to řekneme Andree,když je ted..."SEMIR,,Co
                  je s Andreou?"ŠÉFOVÁ,,Andrea čeká vaše dítě Semire."SEMIR,,Co
                  že?"ŠÉFOVÁ,,Ano,Dověděla se to ten den,kdy mě oznámily,že jste
                  po smrti." 
                  
                  Semir měl v očích slzy štěstí.Tom,,Myslím,že bys měl ject domů
                  a počkat tam na Andreu.Tady máš klíče."SEMIR,,Kdes vzal klíče
                  od našeho bytu?"TOM,,Od Andrey.Vždyt víš,že jsem slíbil,že se
                  ti o ni postarám.Ale jen jako přítel.Nic víc.Jinak bych ani
                  nemohl a Andrea taky ne.Miluje tě a zůstala by tvojí památce
                  věrná.Věř mě."SEMIR,,Já ti věřim.Tak jo a prosim tě nějak ji
                  na to připrav,aby se jí nic nestalo."TOM,,Spolehni se novej
                  partáku."Šéfová s Tomem odvezly Semira domů a vrátily se na
                  služebnu.Šéfová si zavolala do kanceláře všechny svoje
                  podřízené,teda kromě Andrey a řekla jim vše.Bylo vidět,že všem
                  spadl ze srdce veliký kámen že mají radost.ŠÉFOVÁ,,Ale o jedno
                  vás prosím.Andree nic neříkejte.Musíme ji na to nějak
                  připravit.Je těhotná a mohla by potratit.Tak
                  jasný,jo?"BONRATH,,Nebojte se šéfová."Tom šel za
                  Andreou.,,Andreo,je ti dobře?"ANDREA,,Až na to,že jsem
                  unavená,tak docela jo."TOM,,A nechceš si ject domů
                  odpočinout?"ANDREA,,Co máš takovou péči?"TOM,,Víš,mám strach o
                  tebe i o to maličké.Já tě hodim domů a trochu si zase
                  odpočineš.Ano?"ANDREA,,No tak dobře,když to musí bejt."TOM,,Jo
                  to teda musí."Nasednou do CLKáčka a jedou k Andree.Tom se po
                  cestě snaží nenápadně Andreu připravit na dost velký
                  šok.,,Andreo,až přijdeš domů,tak se hlavně nelekni.Někdo tam
                  na tebe čeká."ANDREA,,A kdo proboha?"TOM,,To uvidíš."Vysadil
                  Andreu u baráku a jel zase do služebny.Andrea rychle vyběhla
                  nahoru,odemkla si a vešla do bytu.V tom k ní někdo ze zadu
                  přistoupil a dlaněma zakryl oči.Andrea skoro ani nedýchala a
                  prudce se otočila,,Semire!!!"A omdlela.Semir ji zachytil do
                  své náruče a odnesl do ložnice.Tam ji jemně položil na postel
                  a lehl si k ní.Hladil ji po vlasech a po tváři a čekal,až se
                  probere.Najednou se Andrea začala probouzet.Nevěděla jestli
                  sní a nebo bdí.Semir ji dlouze políbil.To už Andreu probralo
                  úplně a dívala se nevěřícně na svého
                  manžela.,,Semire,miláčku,to není možný"a rozplakala
                  se.SEMIR,,Ale je lásko"a začal jí vyprávět celý příběh.Andrea
                  si viditelně oddechla.Vzala semirovo ruku a položila jeho dlan
                  na svoje bříško.SEMIR,,Já už to vím,miláčku a jsem děsně
                  štastnej"a po bříšku jí pohladil.Když se Andrea dostala
                  konečně z toho šoku,který právě prožila,Objala pevně Semira a
                  vášnivě ho políbila.On udělal to samé.Byla to pro oba ta
                  nejkrásnější chvíle na světě.KONEC.