Jdi na obsah Jdi na menu
 


Andree už se blíží termín porodu.Pro dětátko už
                  mají vše připraveno.Kromě postýlky.Tu jim mají dnes
                  přivést.Andrea odpočívá v houpacím křesle a čte návod k
                  postýlce.Semir je ještě v práci.Za chvíli zarachotí klíč v
                  zámku,,Miláčku,seš doma?"ANDREA,,Ano jsem tady v dětském
                  pokoji."Semir jde za ní.Políbí ji a pohladí po bříšku.,,Co tu
                  dělá ta krabice?"ANDREA,,Ale Semire,to je přece ta
                  postýlka.Přivezli ji před chvilkou.Právě si pročítám
                  návod.Koukni se taky a dáme ji spolu dohromady."SEMIR,,V
                  žádném případě.Na to zapomen Andreo."ANDREA,,Ale Semire.Jsem
                  těhotná né nemocná."SEMIR,,To je mě fuk.Zavolám Tomovi.Určitě
                  mě pomůže"a zvedne telefon.Tom za chvíli přijíždí i s
                  Monikou.Tom se Semirem jsou v dětském pokoji a koukají na
                  návod k postýlce.PO chvilce ho odloží s tím,že ho nepotřebují
                  a že dát dohromady takovou dětskou postýlku je sranda.Z Moniky
                  a Andrey se staly dobré přítelkyně,tak jako jsou přátelé Tom
                  se Semirem.Děvčata zatím v kuchyni popíjejí kávu a probírají
                  téma miminko a blížící se porod.MONIKA,,Tak co Andreo,bude
                  Semir u toho až se to maličké narodí?"ANDREA,,Nevím,ještě jsme
                  o tom nemluvili,ale znáš Semira.Určitě bude zase někde na
                  dálnici u nehody nebo někoho zatýkat,až to na mě přijde."Tom
                  se Semirem postavili postýlku celkem rychle.Semir našel jeden
                  šroub.TOM,,To je náhradní"a šoupl ho do kapsy.A šli si dát
                  také kávu.Povídají si,když v tom se ozvala rána.Kluci letí do
                  dětského pokoje a děvčata za nima.Postýlka se poroučela k
                  zemi.SEMIR,,Tome!Já ti dám náhradní
                  šroub."ANDREA,,Semire!Proboha seš normální.Co kdyby už v ní
                  leželo naše dítě."Ale když viděla Semirovo skroušenej
                  obličej,musela se začít smát.A tak museli naši dvá hrdinové
                  stavět znova.Ted už ale podle návodu.Pro jistotu.Uběhly dva
                  týdny a Semir s Andreou se už nemůžou dočkat miminka,kterému
                  se po těch všech problémech nějak nechce na svět.Semir a Tom
                  se vracejí po zásahu na služebnu.TOM,,Tak co tatko,co dělá
                  mamča,ještě ani náznak?"SEMIR,,Ne a už mě to
                  znervoznuje.Jestli Andrea do dvou dnů neporodí,tak jí budou
                  muset porod vyvolávat.Mám o oba strach Tome."TOM,,Semire
                  neboj,všechno dobře dopadne."Semir vezme do ruky mobyl,že
                  zavolá Andree,,Sakra,došla mě baterka v mobylu.A zrovna
                  ted,když potřebuju bejt ve spojení s Andreou.Tome,prosím tě
                  půjč mě tvůj mobyl."Tom sahá do kapsy,,Semire,je mě líto,ale
                  leží v kanceláři na stole."Tom přidá plyn aby byli co nejdřív
                  na služebně.Tam už na ně čeká šéfová,,Semire,rychle,máte u mě
                  telefon."Semir k němu letí,,Ano Gerkhán?",,Tady doktor
                  Šuster.Pane Gerkháne,je u nás vaše žena.Přijedte prosím co
                  nejdřív.Potřebuje vás tady."SEMIR,,Už
                  jedu,naschle.Šéfová,Andrea je v nemocnici.Už je to tady.Musím
                  být s ní.Jedu tam."ŠÉFOVÁ,,Tak jedte a držím palce."SEMIR
                  ,,Díky."TOM,,Semire,kam letíš?"SEMIR,,Za Andreou,je v
                  nemocnici."Semir dorazil do nemocnice tak rychle,jak jen to
                  šlo.Dokonce i se zapnutým majákem.Andrea už byla na porodním
                  sále a měla jednu kontrakci za
                  druhou.SEMIR,,Andreo,miláčku,jak ti můžu
                  pomoct?"ANDREA,,Semire,bud u mě a drž mě za ruku prosím."Semir
                  ji drží za ruku,otírá opocené čelo a hladí ji po
                  vlasech.DOKTOR,,Tak maminko,jdeme na to.Tak ještě zatlačte,tak
                  dobře a ještě jednou.Výborně."Za chvíli je slyšet dětský
                  pláč.Semir jen zírá.DOKTOR,,Máte zdravého a krásného
                  syna.Gratuluju."SEMIR,,Děkuju ti Andreo"a políbyl ji.Andrea
                  samím štěstím pláče.Semirovi se v očích zablesklo také pár
                  slz.Doktor dává Semirovi syna do náruče.ANDREA,,Že je
                  krásnej."SEMIR,,Je, po tobě."ANDREA,,A jak se bude
                  jmenovat?"měli totiž vybrané jméno pro holčičku.SEMIR,,Co bys
                  řekla jménu Andreas?"ANDREA,,To je bezva.Tak jo."Andreu se
                  synem odvezli na pokoj pro maminky.Semir je ještě u nich.,,No
                  už půjdu.Potřebuješ si odpočinout,seš unavená.Vidím to na tobě
                  a malý André taky usíná.Už se těším,až si vás odvezu
                  domů."Políbí Andreu,malého pohladí po ručičce a jede do
                  služebny,kde už je netrpělivě očekáván.Sotva se objeví ve
                  dveřích,Tom spustí,,Tak co,jak to dopadlo?"SEMIR,,Máme krásné
                  miminko."MONIKA,,No a co to je?"SEMIR,,Máme syna Andrease.Obá
                  jsou v pořádku.Andrea září štěstím a je z ní ta nejkrásnější
                  maminka na světě."Všichni jdou Semirovi gratulovat.Za pár dní
                  propouštějí Andreu s miminkem domů.Semir má dnes dovolenou a
                  jede si pro ně.Jdou k autu a Semir nese malého v náruči.Andrea
                  si sedne do auta a Semir jí podá jejich syna.Jedou se
                  pochlubyt do služebny.Tam to ovšem nikdo neví.Semir s rodinkou
                  vejde dovnitř.,,Jééééé"zapiští Monika,když vidí Semira se
                  synem v náruči a za ním Andreu.To Moniky zapištění vytáhlo z
                  kanceláře šéfovou i Toma.ŠÉFOVÁ,,No né"TOM,,Hele je"A všichni
                  chtějí vidět miminko.MONIKA,,Semire půjč mě malého" a už si
                  bere Anrease do náruče.,,Tome podívej.ten je
                  krásnej."TOM,,Celá maminka". a opravdu.ŠÉFOVÁ,,Půjčte mě taky
                  našeho nejmladšího kolegu."Všichni se začali smát.Šéfová chová
                  malého,ten ale za chvíli začne plakat.Semir bere Andrease do
                  své náruče.Ten se u něho uklidní a přestane plakat.TOM,,No je
                  vidět,že jsi opravdu jeho táta."ANDREA,,Aby taky nebyl.No už
                  budeme muset ject.Malej má za chvíli dostat baštu.Tak se tu
                  mějte hezky,Naschle."SEMIR,,Zítra přijdu šéfová,naschle ve
                  spolek,"A jedou domů.Doma Andrea malého nakrmí,přebalí a uloží
                  do postýlky.Sedne si na postel a dívá se na syna,jak usíná a
                  klidně oddechuje.Semir si sedl vedle ní.Políbí ji a pohladí po
                  vlasech.Andreo,ještě jednou ti děkuji za tak krásného,ale
                  hlavně zdravého syna.A znova ji políbí.KONEC.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář